Jan Chmelík, úspěšný odchovanec mělnické házené, člen širšího kádru mužské reprezentace, zároveň student vysoké školy, který v současné době obléká dres nejlepšího českého mužského celku Talentu Plzeň.
Honza, oblékal dres našeho oddílu od minižáčků až do svých 15 let, kdy si ho do svých řad vyhlédla Dukla Praha, kde se brzy stal členem základní sestavy a oporou dorosteneckých výběrů. Svými výkony si vysloužil pozvánku do dorosteneckých reprezentací. Při přechodu do mužské kategorie si ho někdejší trenér dorosteneckých reprezentačních výběrů vzal s sebou na angažmá právě do Plzně, kde se Honza vypracoval mezi nejlepší pravá křídla mužské extraligy.
Honzo, jak se máš?
I přes občasné drobné nesnáze musím konstatovat, že se mám velmi dobře, jsem opravdu spokojený. Teď mi začínají jediné dva týdny, kdy se netrénuje a zároveň není škola, tak vyrážíme s kámošema na nějaký trek do Pyrenejí.
Jak se Ti daří v Plzni?
Po týmové stránce se nám daří. Co se týče mých osobních výkonů, tak mám ještě spoustu neduhů, na kterých musím pracovat. Kdyby to bylo dokonalé, tak už by na druhou stranu nebyl důvod trénovat a vlastně ani hrát. Chtíč se zlepšovat je jedna z věcí, kvůli které to dělám, i když bych si často představoval daleko rychlejší progres. Spoustu času mi sebere i studium na vysoké škole. V kombinaci s házenou je to v podstatě můj veškerý čas. Aktuálně jsem v polovině, a když to půjde podle plánu, tak ze mě za tři roky bude stavební inženýr. Jsem hrozně rád, že mám k házené ještě něco. Škola mě naplňuje, většinu času baví a ve chvíli, kdy přijde házenkářský splín, nechává přijít na jiné myšlenky.
Jaký je tam kolektiv, Tvá pozice v týmu?
Kolektiv je tu naprosto pohodový. Dva roky jsem tu byl nejmladší. Teď už naštěstí přišlo pár mladších kluků z dorostu a já doufám, že s námi budou co nejčastěji. Rád už bych se zbavil občasného otroctví spojeného s nízkým věkem. Boje staří vs mladí svádíme jen při fotbálku, nikoliv v šatně. Za to jsem moc rád a doufám, že to tak zůstane i po letošním příchodu dvou starších hráčů. Občas mám pocit, že na mě někteří kluci koukají divně kvůli věcem, jež jsou v sociální bublině naší šatny lehce alternativní. Z toho si ale nic nedělám a spíš mě baví koukat na jejich nechápavost a udivení.
Jak Tě ovlivnil výpadek házené způsobený COVID 19?
Výpadek házené mě z důvodu ukončení soutěže před play off dost mrzel. To je ta nejlepší část celého roku, kdy jsou v každém zápase emoce a všichni mají daleko větší focus. Na druhou stranu jsem strávil krásný měsíc a půl na chatě v Lužických horách s rodinou. Nastavil jsem si pevný režim. Každý den jsem se do 4 učil a pak trávil dvě hodiny běháním po okolních kopcích, čímž jsem nejen nabíral potřebnou kondici, ale i perfektně prozkoumával okolí. Zbytek večera patřilo bráchovi se ségrou, se kterými trávím přes celý rok daleko méně času, než bych si představoval, a tak jsem se jim to alespoň trochu snažil vynahradit. Přes sezónu mívám velký deficit přírody. Halový sport je za krásného počasí občas lehce ubíjející a mě dost mrzí, že nemůžu být venku. Teď jsem ale strávil spoustu času v přírodě a připomněl si, jak je jaro krásné období pro pobyt na horách.
Byl jsi vybrán na reprezentační sraz, jaký to byl pocit?
Reprezentace je samozřejmě čest. Měl jsem radost a těšil jsem se konečně na míč a vlastně i na kluky. Po tak dlouhé době házenkářského půstu je to ale pochopitelné. Jen pomyšlení na týdenní absenci ve studiu během zkouškového období mi dělalo menší starost.
Jací jsou repre trenéři a kolektiv?
Reprezentační trenéři jsou z profesního hlediska velmi dobří. Je to určitě ten nejprofesionálnější přístup, který jsem měl zatím možnost ve sportu okusit. Ve spojení s jejich zkušenostmi a zápalem si myslím, že národnímu týmu dávají opravdu hodně. Po lidské stránce jsem ještě neměl tolik času, abych je lépe poznal. Kolektiv na tomtu srazu byl super. Většina jádra reprezentačního týmu byla pro tento sraz obměněna mladšími kluky, kteří ještě nedostali tolik příležistostí. To byl tedy i důvod, proč jsem se na tento kemp podíval já a zároveň příležitost se vidět se spoustou vrstevníků a kamarádů z mládežnických kategorií.
Honzovi děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí a zdraví v Novém roce a těšíme se na jeho návštěvu na tréninku našich žákovských kategorií, kterou máme domluvenou, jakmile to bude možné.
Autoři: Iveta Vokounová, Jakub Houžvic, Tomáš Jansa