Rozhovor s odchovancem Honzou Hradeckým

autor: Házená Mělník / kategorie: Odchovanci , Aktuality / 24.01.2021

Honza Hradecký, mistr republiky v dorosteneckých kategoriích v dresu Dukly Praha, třetí z úspěšné party kamarádů, mělnických odchovanců, který si zahrál jak za dorosteneckou, tak juniorskou reprezentaci České republiky. V dresu Dukly odehrál i jednu sezonu v Extralize mužů. Nyní ho můžeme vidět na 1. ligových palubovkách, v dresu Sokola Vršovice, kde patří k hlavním oporám týmu na postu pravé spojky.



Kdy a jak ses dostal k házené na Mělníku?

Bylo mi kolem sedmi let. Rodiče nás vždy vedli ke sportu a chtěli, abychom někde pravidelně cvičili, a tak mě v tomto období dávali na tréninky různých sportů. Jednou jsem skončil i na tréninku házené. V tu dobu tam trénovalo plno kamarádů, včetně Honzy Chmelíka a Kuby Zelenky. Házená mě začala od prvního tréninku bavit, a  tak jsem u ní zůstal a věnuji se ji dodnes. Chytlo mě, že je to kombinace pohybu s míčem a především, že je to kolektivní sport.

 

V dresu Mělníku sis svými výkony v žákovských kategoriích řekl o zájem hned několika družstev
např. HC Zubří, Lovosic, Plzně̌, proč̌ jsi zvolil nakonec Duklu Praha?

V tom, proč jsem si nakonec vybral klub Dukly, hrálo mnoho důvodů. Jeden z nich byl, že na přestupu se jednalo i s výše zmíněnými kluky, spoluhráči z Mělníka, takže bych do nového týmu nešel sám. Dojezdová vzdálenost na Mělník hrála také roli. Zamlouvaly se mi také výhody, které nás čekali v klubu s tak velikým zázemím. Měli jsme k dispozici zařízenou sportovní ubytovnu k bydlení během našeho působení v týmu, různé rehabilitace po trénincích, k dispozici různé fyzioterapeuty, atd. Moc dobře jsme také věděli, že Dukla se pere o nejvyšší příčky v soutěži. Půl roku před přestupem jsme si zkusili nanečisto pár tréninků na Dukle, kde jsme poznali budoucí spoluhráče a trenéry a vše se nám zamlouvalo, a tak jsme nakonec opravdu všichni tři přešli z Mělníka k Dukle.

 

V Dukle jsi prošel dorosteneckými kategoriemi, dostal ses také́ do reprezentace ČR, jak vzpomínáš na toto období? 

Začalo to tím, když nás rodiče v 15-ti letech poslali o prázdninách na ubytovnu, kde nás čekalo nové město, nová škola, noví lidé a bylo pouze na nás, jak se o sebe postaráme. První půl rok byl velkou školou života, ale myslím si, že jsme se s tím vypořádali dobře. Co se týká házené, tak to byl jiný svět oproti Mělníku. Čekalo nás deset tréninků týdně. Za zápasy jsme projezdili celou Českou republiku, hodiny strávené v autobuse s hrami a s filmy. Za Duklu jsem odehrál 5 sezon, získal tituly jak z ligy ČR, tak i z československého poháru. Tým jsme měli dost „nabitý“ a mnoho spoluhráčů to dotáhlo daleko a ještě daleko dotáhnou. Během těchto roků jsem zažil spoustu legrace, mám spoustu vzpomínek na celý život. Také mě tížila i různá zranění, ale vždy jsem se dal do pořádku. Co se týká reprezentace, tam jsem zažil taky krásné chvíle. Potkal jsem tu spoustu šikovných házenkářů, navázal přátelské vztahy a podíval se po Evropě. Absolvoval jsem nespočet reprezentačních srazů, kde jsem se mohl poměřit s nejlepšími házenkáři v mém ročníku. Vyvrcholení mé reprezentační kariéry bylo mistroství Evropy v Chorvatsku M18 v roce 2016, kde jsem mohl hrát proti špičce týmů v Evropě.

 

V současné́ době při zaměstnání hraješ 1. ligu mužů za Sokol Vršovice, nabídky na angažmá v extralize jsi měl, proč ses rozhodl jít touto cestou?

Po extraligové sezóně, kterou jsem odehrál v Dukle za A-tým, jsem se rozhodl skončit a věnovat se pracovní kariéře, na kterou nebyl kvůli dukláckému zápřahu čas. O prázdninách před přípravou mi zavolalo vedení z Vršovic, jestli bych neměl zájem si zahrát 1. ligu s nimi. Došlo mi, že by mi házená, po tak dlouhé době, co byla mojí součástí, nejspíše chyběla. Po schůzce jsme se domluvili na podmínkách. Vršovice mě odkoupili a já podepsal smlouvu na tři roky. Nabídku z extraligy jsem měl, ale odmítnul jsem ji, protože jsem čerstvě pracoval v zaměstnání, kde mě to baví, a zařídil jsem si nové bydlení tady v Praze. Nechtělo se mi opouštět spoluhráče z vršovického týmu a odcházet z Prahy. Vyhovovalo mi pokračovat v hraní házené v 1. lize a zároveň žít i život mimo sport, jak mi bylo ve Vršovicích umožněno. Proto jsem se rozhodl zůstat ve Vršovicích. A svého rozhodnutí vůbec nelituji.

 

Mohl bys říci, nebo poradit mladým mělnickým házenkářům, co je potřeba udělat v žákovských kategoriích aby byli úspěšní?

Mladým házenkářům bych poradil, aby házenou hlavně dělali tak, aby je bavila. Zlepšovali se a pracovali na svých nedokonalostech a užívali si každou minutu na hřišti. Skvěle výkony při zápase se projevují, jak má daný člověk natrénováno, proto by se každá akce na tréninku měla udělat na 100%.

 

Honzovi děkujeme za rozhovor a přejeme mu hodně úspěchů nejen na hřišti, ale i v pracovním a osobním životě.

Autor: Tomáš Jansa a Jakub Houžvic